pátek 19. srpna 2016

Káže vodu, pije víno




Káže vodu, pije víno

Toto staré přísloví platí již od dob starověku a používáme jej do dnes. Vzniklo na základě faktu, že se církev, jakožto jeden z hlavních orgánů tehdejší doby, sama neřídila dodržováním božích přikázání, které lidem nutila. Jelikož historie nikdy nebyla mou silnou stránkou, vrátím se do současnosti a zaměřím se na toto „pokrytectví“ z jiné stránky.

V poslední době je mnoho učitelů a motivačních koučů, kteří se nás snaží vést ke změně, abychom žili například šťastnější život, vydělávali více peněz, radí nám ohledně vztahů, životosprávy atp. Tito lidé se však objevují v našich životech, protože je třeba sami vyhledáváme a pokud chceme, tak jim za jejich služby zaplatíme a dostaneme spoustu mouder, které můžeme potom v jednotlivých oblastech života aplikovat.

Ale co když Vám do života vstoupí nečekaný host, ať už ho budeme poté nazývat jako kamaráda, přítele, milence, manžela, či dokonce nepřítele a bude se chovat jako by byl Váš již zmíněný kouč? Určitě bychom takového člověka uvítali, pokud nás bude svými radami a činy posouvat dál a my se budeme cítit lépe.
Horší však je, že po Vás začne vyžadovat změnu, která je pro Vás jednak velkým krokem, ale hlavně, nebude akceptovat tu skutečnost, že Vy se sice můžete změnit, ale jsou jisté povahové prvky, které zřejmě nikdy nezměníte. Ten druhý by to potom měl akceptovat a brát nás takové, jací jsme i s „chybami“. Jak je tomu však v případě, že naši osobnost jako takovou neakceptuje a tlačí nás do změny, přitom je evidentní, že on se také brání jisté změně ve svém chování?

Takový člověk málokdy vidí, že tomu tak skutečně je a přes jeho pravdu zkrátka „nejede vlak“.

Tak jako všichni lidé nejsem ani já dokonalá. Vím moc dobře, že jsou věci, které ve svém životě změnit můžu a chci, i přesto, že se často změny leknu a jde celý ten proces docela pomalu. Jsem velmi svá, tvrdohlavá, občas trochu vznětlivá, když na to přijde a jsem si těchto svých řekněme negativních vlastností a zaběhnutých vzorců chování plně vědoma. Nicméně si myslím, že ne všechno jsem schopná změnit, možná snad eliminovat, ale budu to pak ještě já, nebo se budu měnit podle obrazu dotyčné osoby, která mě „navádí“ na tuto dobrodružnou cestu zvanou Změna?

Samozřejmě je jen na nás, zda dané rady od takového člověka budeme následovat, nebo nad tím mávneme rukou a půjdeme dál vlastní cestou.

Říká se, že každý člověk, kterého ve svém životě potkáme, nás může něco naučit.

Možná je to pravda.

A možná je jen pravda ukrytá ve víně.


In vino veritas.

středa 1. června 2016

Kolo je kolo a kolem zůstane.... ?










Dneska se mi stala taková vtipná historka s mamkou.






Psala mi do práce smsku, že se sejdeme po práci ve městě. Prý si tam něco hezkého vybrala a chce mi to ukázat, že možná i budu závidět trošku.






Nějak jsem si to přebrala po svém a myslela si, že si teda vybrala nějaký kousek oblečení, něco hezkého na sebe, léto se blíží, a to jediný mi tak dávala smysl, když říkala, že bych mohla i trochu závidět. :)






Dnešní počasí bylo trochu nevyzpytatelné, nejdříve krásně svítilo sluníčko, pak začalo být velmi dusno až propukla velká bouřka...






Když jsem měla za pár minut končit, bouře ustala a snad jakoby začalo znovu místy svítit sluníčko. Jakmile "padla", rychle jsem se vydala na smluvené místo. Na kole, jak je u mě zvykem, bez kola už nedám ani ránu :)






Říkala mi, že mě počká u kavárny In Kafé, kterou najdete u nás v Přerově na Žerotínově náměstí. Prý obchod, kde si něco vybrala, je hned vedle. Vím, že kousek vedle (asi ob jeden dům), je skutečně takový malý butik s oblečením, moc často tam sice nechodíme a nevím, že by tam mamka někdy vůbec nakupovala, ale tak proč ne, když se něco za výlohou líbí, vkročíte tam, to je hned.






Už jsem byla kousek a vidím ji z dálky, jak jde po boku strýce, který bydlí s tetou o ulici dál od kavárny. Říkala jsem si "Potkala zrovna strejdu, jak venčí jejich pejska...". Jenže, nevypadalo, že by se chtěla zastavit a na domluveném místě na mě počkat, šla dál a už jsem je viděla odbočovat za barák směrem k domu, kde právě strýc bydlí.






Zahulákala jsem a konečně jsem je zastavila.






K mému údivu jsem Matýska (tetin pes) nikde neviděla, ale tak nic nezvyklého, prostě se jen mohli potkat ve městě. Na tom až tak nesejde. A mamka strýcovi říká: "Tak jo, my už půjdeme domů.". Nechápavě jsem se zeptala, jestli mi teda nechce ukázat tu věc, kterou si vybrala a jít si ji rovnou koupit. A ona na mě klidným hlasem:"To je dobrý, strýc už to viděl, šel mi poradit a tvrdí, že dobrý." To jsem byla "vyjevená" ještě víc, co si to mamka v tom butiku vybrala, že jí musel radit zrovna strýc?






Nebyla jsem sto pochopit, o co teda vlastně šlo. Tak rezignovaně říkám:"Dobře, tak proč se na to nemůžu jít podívat a ty si to rovnou nekoupíš?". Strýc ještě dodal něco ve smyslu:"Však co na tom uvidíš, normálka." ..."Vyzvedneme to s tátou v pátek po práci." hned namítla mamka. Už jsem to fakt vzdala, říkám, že teda vůbec asi nevím, která bije.






A mamka najednou "no přece to kolo, vždyť jsem ti říkala, že jdu vedle In Kafe do obchodu na něco hezkého!"






No jo, jenže, kdo je Přerovák, tak ví, že vedle kavárny "In Kafe" žádná prodejna s kolama není. Terpve asi ob dva baráky, trošku detail. Blíž je rozhodně ten obchůdek s oblečením. Ale tož... nakonec jsme se domluvily :-D






Zdraví BB! :)






neděle 22. května 2016

Nikdy neříkej nikdy







Nikdy neříkej nikdy




„Nikdy neříkej nikdy“, říkali si tihle dva častokrát, a to i v úplně nesmyslných kontextech. „Nikdy jsem nepřemýšlela, že bychom my dva mohli být spolu.“ Tvrdila. On reagoval pohotově: „My dva nikdy nemůžeme být spolu.“ Jenže rozdíl mezi nimi byl v tom, že zatím co pro ni, bylo „nikdy“ jen prostým potlačování jejich citů k němu, pro něj bylo to slovo takové, jaké by mělo být. Jasné a důrazné.

Je však možné, že některá nikdy jsou pravděpodobnější než jiná? Patří „nikdy“ rovněž mezi
takzvaná homonyma? Má více významů?

Známe to každý. Kolikrát jsme již v životě řekli, například, …

… že bychom si to rozhodně nikdy neoblékli…

… že, bychom nikdy nesnědli to či ono…

… že, bychom nikdy nikomu záměrně neudělali nic špatného.

Ale jaká je realita, v oblasti lidských citů? Dali bychom ruku do ohně za to, že se nikdy nezamilujeme do nějakého člověka?

Mám pocit, že pokud jde o tak choulostivé téma, jako jsou mezilidské vztahy, tak je to v mnohých případech vždy na jedné straně více jako krutá a drsná realita a naopak na straně druhé jako velký magnet, který jasně přitahuje danou „nechtěnou“ a nemyslitelnou věc. Nemusí vždy jít jen o ženu, která se bojí o své křehké a zranitelné srdce a muže, který zvládá všechny situace „levou zadní“. I ten největší „drsňák“ může mít to nejlaskavější srdce, které má strach z neopětování svých citů k ženě.

Nebo záleží jen na pevné vůli každého z nás? Jsou to všechno jen určité sliby, které si dáváme do budoucna, ale z nějakého důvodu je nemožné je splnit?

Z jiného soudku, slyšeli jste někdy, ba přímo Vy sami někomu přísahali slovy „už to nikdy neudělám!“? Ať už se jedná o cokoliv. Zde opět záleží na vůli "svůj slib" dodržet.

Jenže situací v životě je spousta tak jako lidí a můžeme jen stěží hodnotit objektivně, proč jsou některá „nikdy“ již při vyřknutí nereálná a jiná zase rovná svému původnímu významu.

A už vůbec je těžké posoudit hodnotu právě vlastního „nikdy“, které může hrát všemi barvami, ale nemusí.

Jenže víte co?

Člověk nikdy neví…. :)

úterý 17. května 2016

Vesmír ti naslouchá ...

Dnes, stejně jako každý týden, jsme po práci zašly s kolegyňkou na bazén. Jelikož si tam nechodíme popovídat, ale zasportovat, tak se snažíme vždy dosáhnout alespoň 20 uplavaných bazénů. Jediný moment, kdy si můžeme něco sdělit, je pouze tehdy, kdy doplaveme k břehu, nebo po dosažení 20ti bazénové "štace", a to si pak jdeme na chvilku zarelaxovat do vířivky. :-)

Při úterku bylo poněkud přeplněno, opravdu jak se říká "hlava na hlavě", tak byl "plavec na plavci", horko-těžko člověk našel místo ve stejné lajně, ve které začal, od břehu k protilehlému břehu.

Byly jsme asi v půlce uplavaných bazénů, kdy jsem si všimla, jak se podél pravého boku bazénu objímá ve vodě pár. Jen jsem nevěřícně poznamenala, že je tu přeplněno plavci a oni se přišli objímat, přišlo mi to trochu zvláštní. Kolegyně hned (ironicky) odpověděla: "Ty to nevíš, že v bazénu je to nejlepší?" Říkám: "Aha, asi nemám tu zkušenost, budu to muset někdy zkusit." A plavaly jsme dál.

Prohodila jsem tuto větu na začátku následujícího bazénu a ani jsem nebyla na jeho konci a vidím, jak se kolmo ve vodě doslova valí menší muž vietnamské národnosti s rozpaženými rukami, jak kdyby se chystal někoho obejmout. Svou pozici nezměnil ani, když to vypadalo, že do sebe narazíme.

Trošku jsem se polekala a abych se mu vyhnula, stočila jsem se ke kolegyňce, která se už smála a povídám jí "já to s tím objímáním nemyslela zas tak vážně, ale jak je vidět, Vesmír naslouchá".

Náhoda nebo záměr, vyšlo to moc hezky, přesně na základě mých slov.

Zkrátka, nikdy nevíte, kde na koho narazíte, ale můžu Vám říct jedno, pozor na to, co řeknete. Občas i obyčejná slova mají někdy velkou moc.

:) Zdraví BB!

neděle 15. května 2016

Proč vznikl tento blog?


Zápisník bývalé blondýnky

Asi abych začala nějakým úvodem, proč jsem se rozhodla pro veřejný notýsek.. bylo nebylo... no zkrátka, bez zbytečného okecávání (což je mou specialitou), ráda píšu už od útlého věku a tak nějak se rozhoduji už asi 1-2 roky, že začnu psát. Postřehy z každodenního života a náhled na život s často humorným podnětem - nesmíme ten život brát tak tragicky... Občas hodit nějaký ten trapas, který mě doslova usvědčuje jako pravou a nefalšovanou blondýnu a v neposlední řadě trochu barev v podobě mé lásky k módě a modním doplňkům. Nejsem učená, co z nebe spadla, takže se Vám mé "články" nemusí líbit a na to mám jen jednu radu: prostě je nečtěte :-)

 Takže vzhůru na to!!!!