pátek 19. srpna 2016

Káže vodu, pije víno




Káže vodu, pije víno

Toto staré přísloví platí již od dob starověku a používáme jej do dnes. Vzniklo na základě faktu, že se církev, jakožto jeden z hlavních orgánů tehdejší doby, sama neřídila dodržováním božích přikázání, které lidem nutila. Jelikož historie nikdy nebyla mou silnou stránkou, vrátím se do současnosti a zaměřím se na toto „pokrytectví“ z jiné stránky.

V poslední době je mnoho učitelů a motivačních koučů, kteří se nás snaží vést ke změně, abychom žili například šťastnější život, vydělávali více peněz, radí nám ohledně vztahů, životosprávy atp. Tito lidé se však objevují v našich životech, protože je třeba sami vyhledáváme a pokud chceme, tak jim za jejich služby zaplatíme a dostaneme spoustu mouder, které můžeme potom v jednotlivých oblastech života aplikovat.

Ale co když Vám do života vstoupí nečekaný host, ať už ho budeme poté nazývat jako kamaráda, přítele, milence, manžela, či dokonce nepřítele a bude se chovat jako by byl Váš již zmíněný kouč? Určitě bychom takového člověka uvítali, pokud nás bude svými radami a činy posouvat dál a my se budeme cítit lépe.
Horší však je, že po Vás začne vyžadovat změnu, která je pro Vás jednak velkým krokem, ale hlavně, nebude akceptovat tu skutečnost, že Vy se sice můžete změnit, ale jsou jisté povahové prvky, které zřejmě nikdy nezměníte. Ten druhý by to potom měl akceptovat a brát nás takové, jací jsme i s „chybami“. Jak je tomu však v případě, že naši osobnost jako takovou neakceptuje a tlačí nás do změny, přitom je evidentní, že on se také brání jisté změně ve svém chování?

Takový člověk málokdy vidí, že tomu tak skutečně je a přes jeho pravdu zkrátka „nejede vlak“.

Tak jako všichni lidé nejsem ani já dokonalá. Vím moc dobře, že jsou věci, které ve svém životě změnit můžu a chci, i přesto, že se často změny leknu a jde celý ten proces docela pomalu. Jsem velmi svá, tvrdohlavá, občas trochu vznětlivá, když na to přijde a jsem si těchto svých řekněme negativních vlastností a zaběhnutých vzorců chování plně vědoma. Nicméně si myslím, že ne všechno jsem schopná změnit, možná snad eliminovat, ale budu to pak ještě já, nebo se budu měnit podle obrazu dotyčné osoby, která mě „navádí“ na tuto dobrodružnou cestu zvanou Změna?

Samozřejmě je jen na nás, zda dané rady od takového člověka budeme následovat, nebo nad tím mávneme rukou a půjdeme dál vlastní cestou.

Říká se, že každý člověk, kterého ve svém životě potkáme, nás může něco naučit.

Možná je to pravda.

A možná je jen pravda ukrytá ve víně.


In vino veritas.

Žádné komentáře:

Okomentovat